IX. Městečko - jeho podoba a vývoj

21. 11. 2011 20:40

V době vlády Štěpána Gerštorfa - kolem roku 1620 - byl dán základ k náměstí městečka. Jednu jeho stranu tvořily budovy panského dvora, na druhé postavena panská bečvárna, nad ní dolní hospoda a masný krám. Ostatní budovy městečka stály za dnešním hřbitovem.

Po třicetileté válce začalo městečko dostávat jinou podobu. Nevíme, zda z vlastní vůle nebo na přání vrchnosti neobnovovali choltičtí občané těžce poškozené domy na původním místě za dnešním hřbitovem, ale stavěli nové při zámku. Stály v řadě u silnice podle vlašského domu, který si postavili umělci, pracující na stavbě kaple.Městečko se tak přestěhovalo. bylo zde 7 gruntů, 9 chalup, 10 nájemních domů, 4 zahradnické a 5 panských. Z pěti panských byly 2 hospody, 2 mlýny a masný krám. Bylo zde 165 obyvatel a 23 zběhlých, mimo obyvatel zámku. Vedle dvou mlynářů a hostinských zde byli 3 kováři, 2 bednáři, 2 tesaři, 2 zedníci, kolář, provazník, pekař, švec, truhlář - vlastně všichni řemeslníci panství. Na původním místě, kde městečko stálo, zbyly čtyři chalupy a pod nimi mlýn, který se proto uváděl, že je pod "starými Cholticemi". Za městečkem byla u Podrybníčků pazderna (pro nebezpečí ohně) a v místech dnešních kanceláří JZD ve stráni byla roku 1670 obnovena katovna.V městečku byla zase škola, která v době stavby zámku byla přestěhována do Svinčan a roku 1685 se přestěhovala zpět do zámku. V červenci se uvádí Karel Fazan jako kantor svinčanský, v říjnu téhož roku jako kantor choltický. Ve Svinčanech byla zřízena škola až v roce 1782.V čele městečka byl purkmistr s rychtářem a konšely. Purkmistrem byl Martin Havlíček, rychtářem V. Kohout, jehož odznakem moci bylo rychtářské právo. V městečku byl ještě robotní rychtář Jiřík Brandejský, který se staral o robotníky.

Stavba zámku zvýšila poddaným robotu a vrchnostenský úřad, aby si ulehčil úřednické práce, přidělil poddaným v urbáři roku 1672 stejné výměry. Gruntovníku - sedláku 10 kop pětibrázdových záhonů polí a louku na tři vozy sena, chalupník měl čtvrtinu. Proto grunt měl ve všech obcích panství i v městečku stejnou cenu 208 kop grošů a chalupa čtvrtinu - 52 kop grošů. Gruntovník musel robotovat se čtverým potahem polovici dnů v týdnu a "robotýře pěšího jednoho k jakékoliv robotě vrchnost potřebovati chce každý den." Chalupníci konali robotu pěší a museli posílat dva robotníky podle rozkazu. Podle nového urbáře nebyli robotníci povinni odvádět slepice, ale museli za to odvést 3 husí podškubky ročně a upříst čtyři štuky příze, z toho dva zadarmo a za dva dostali sýr. Některé práce dostávali robotníci zaplaceny, za některé jídlo.Robota na choltickém panství byla tak veliká, že panství říkali "na odřeném", od práce i od peněz. Stejná výměra, stejná robota určovaly i stejné poplatky. Gruntovník platil vrchnosti 7 zlatých 28 krejcarů ročně a chalupník zase jen čtvrtinu. I kontribuce - platy císaři - platili gruntovníci i chalupníci stejné, chalupník platil zase jen čtvrtinu kontribucí gruntovníků.Kontribuce se však rychle zvyšovaly. V roce 1654 platil osedlý 5 zlatých 38 krejcarů, roku 1672 již 11 zlatých, v roce 1685 platil osedlý 15 zlatých 36 krejcarů a roku 1702 platil již 35 zlatých 48 krejcarů. A tak "nevydírala" poddané jen šlechta, ale i císař. Placení kontribucí zvyšovaly i vojenské exekuce, na které poddaný doplácel dvakrát. Jednou tím, že musel vojáka živit, podruhé, že musel pod cenou prodávat výrobky, aby mohl rychle zaplatit dlužné kontribuce.


V městečku po roce 1720 rychle přibývalo obyvatel. Selské grunty se rozpadly v menší usedlosti a i chalupy se více rozlišovaly, než v okolních obcích. Jenom jedna usedlost měla v Cholticích 40 korců, pět usedlostí mělo po 20 korcích, a to byly chalupy celé. Devět chalup mělo po 15 korcích - to byly tříčtvrtě chalupy, deseti korcové byly počítány za půlchalupy, a těch bylo v městečku deset. Pět usedlíků mělo čtvrtchalupu s pětikorcovou výměrou. Ještě tu byly chalupy s 2,5 korci polí, jejichž majitelé byli řemeslníci.V r. 1738 byla jména položení polí většinou shodná s dnešními: Na prostředních, předních a zadních Horkách, Na pastvišti, Na valentovské, Machačovská, Na dolejším, prostředním a hořejším Hlásku, Za zahradou, U Jedousova, Za branou, Za pazdernou, Pod kopcem, K veselí, Nad rybníčky, U zahrádky, Na zaječích, U spravedlnosti, Nad haltýři, U Medenice, U Poběžovic, Na dlouhých, Za oborou, Za humny, Na černý, Na truhlářský, U Veselí za cestou, Pod spravedlností, U kříže, Nad palouky, U dubu, Pod mršníkem, Nad Kunatovem, Na vinici, Na kopci, Ke splavu, K lužskému dvoru, Ke klínku, Na nohavici, Za trubkou, Za počáteckou, Pod hrází, Na městništi, U kapličky, Za vinopalnou, Ve starých, Na horním rybníčku, Slouhova zahrada, Na Maršovský a Pod katovnou.V městečku bylo 53 domů mimo vrchnostenské a v nich 28 řemeslníků. Nejvíc domů ze všech obcí panství měly Svinčany (30) a pak Stojice (29).Na náměstí městečka bylo na každé straně pět domů. Poslední nade dvorem byla stále osamocena židovna. Její obyvatelé se živili obchodem, druhý žid v obci byl nájemcem vinopalny. Proti zámku stál dům postavený průčelím k silnici a za ním stálo v řadě dalších 16 domů. Mezi nimi i vlašský dům a škola, která již nebyla v zámku. Škola stála v místě dnešního domu čp. 29 a 30.Za Thunů dostával učitel 20 zlatých na penězích, 3 sudy piva, korec pšenice, 6 korců žita, věrtel soli, 40 liber másla a 12 sáhů dříví. Po několik desítek let zde učili Frimlové - František, Jan , potom Josef a poslední Václav až do r. 1776.

Proti škole - protější řadu tvořilo 12 usedlostí a za nimi pastouška. Zde bydlel obecní pastýř, tehdy Jakub Krániš, který pásl starousedlíkům dobytek. Jenom starousedlíci měli právo pást svůj dobytek na obecní pastvě. Nově přistěhovalí to právo neměli, dokud si ho nevykoupili a nestali se sousedy - měšťany. Pastýř měl povinnost i k vrchnosti - sbíral šneky a pletl košťata.Za pastouškou stála katovna, dole u potoka byla haltýřníkova chalupa a u mostu mlýn. Ve vrchnostenských listinách se stále uvádělo, že je "pod starými Cholticemi". Haltýře byly sádky na ryby a haltýřník na sádky dohlížel a zároveň na přítoky vody.Tam, kde městečko dříve stávalo, se říkalo Na městništi a říká se tak dosud. Další mlýn byl v městečku pod Řehákem a pak mlýn Medenický. U Podrybníček byly 4 chalupy a pazderna, dále dům v zahradě a myslivny v Bažantnici a oboře.Purkmistrem městečka byl F. Tesánek, rychtářem M. Tiller, který už tehdy mohl k udržení pořádku použít vrchnostenských mušketýrů. Robotním rychtářem byl J. Rozsypal. Jen několik choltických občanů mělo robotu jako ostatní poddaní panství, zbylí robotovali nejvíce 13 dní v roce. Navíc mohli robotu proplatit penězi.I přes války, vedené Marií Terezií, bylo v městečku už 70 domů. Purkmistrem v době sedmileté války byl J. Peška, rychtářem M. Tiller a robotním rychtářem F. Tesánek.

V roce 1767 byla nařízena konskripce - první sčítání lidu. Podle něho mělo městečko a Chrtníky dohromady 488 obyvatel. V roce 1770 bylo nařízeno očíslování domů. V městečku jich bylo 70, v Chrtníkách 21, a v Ledcích 14. Číslování domů v městečku začínalo zámkem, pokračovalo po severní straně, přešlo na dolní mlýn, haltýřníkovu chalupu a po této straně se vracelo k zámku.Roku 1765 vyhořelo několik domů a mezi nimi i škola, která vyhořela do základu, a na jejím místě byla postavena palírna kořalky. Tehdejší učitel Václav Friml pak vyučoval ve svém vlastním domě - měl tři.V roce 1772 vypukl v městečku znovu oheň. Tentokrát však - bylo to 10. srpna - vyhořelo 32 domů, skoro polovina Choltic. Vyhořela i nově postavená palírna kořalky, která pak byla znovu přestěhována do panského dvora na náměstí.Tíživým starostem obyvatel městečka po ohni ulehčilo povolení Marie Terezie konat každé úterý týdenní trhy a v pondělí po Třech králích, ve středu po sv. Filipu a Jakubu a v úterý po sv. Václavu výroční trhy.Choltičtí o trhy žádali několikrát, nyní uváděli tyto důvody:Při válce utrpělo městečko nejen vojenskými tlupami, ale hlavně pobytem vrchního velení pruské armády nejen velkými škodami, ale i ruinami.Konečně je naše chudé městečko počítáno mezi místa země, kde od času již mnoho kriminalistů bylo popraveno a v tomto případě je potřebí náhrady k vedení ... Po ohni byl na náměstí vystavěn jednopatrový dům, v němž bydlel doktor K. Janko. Byl i krajským chirurgem. Vedle něho byl v městečku ještě jeden chirurg a apatykář pro poddané.

V roce 1776 byla v městečku zřízena normální škola. Prvním učitelem v této škole byl J. Hellich, který od roku 1756 byl pomocníkem učitele Frimla. Škola byla přestěhována do zámku k hlavním schodům. V roce 1784 byla umístěna nad stájemi proti kapli - stáje byly pokračováním dnešní budovy místního národního výboru.V roce 1787 v městečku hořelo - vyhořelo 9 usedlostí. A v roce 1795 vyhořel panský dvůr, zámek byl zachráněn před vyhořením stržením střechy. Shořela však střecha kaple, vyhořel celý pivovar a některé domy v městečku.Městečko mělo v podstatě dnešní podobu. Tu získalo až po třicetileté válce, kdy se začalo stavět blízko zámku. Původní místo za dnešním hřbitovem zůstalo opuštěné. Rozdíl byl jen v tom, že domy stály štíty do silnice, bylo jich 82. V městečku nebyly žádné velké usedlosti. Většina obyvatel byla řemeslníky s malou výměrou polí se tří, šesti nebo dvanáctidenní pěší robotou ročně, kterou všichni propláceli penězi.Městečko změnilo svoji podobu až v roce 1848, kdy tu za rok šestkrát hořelo. Vyhořelo 34 domů a 16 stodol, v následujícím roce pak dalších 14 domů - vyhořela tak polovina městečka.Městečko se pak změnilo. Zmizela dřevěná stavení, nová se stavěla bokem do silnice a v jedné řadě. Městečko bylo hezčí, ale jeho obyvatelé zchudli. Museli odprodávat pozemky, které kupovali hospodáři z Jedousova a Veselí.

Zrušení roboty přineslo úlevu hospodářům, neprospělo však řemeslníkům městečka. Hospodáři z okolních obcí "nemuseli již na zámek", jezdili do okolních měst a tam také nakupovali - choltičtí řemeslníci chudli.V revolučním roce 1848 byly ze 104 domů v městečku tři mlýny, dvě hospody, pivovar, vinopalna, výroba salnytru. Dále zde bylo 10 tkalců, 10 krejčích. 6 řezníků, 5 obuvníků, 4 kováři, 4 truhláři, 3 koláři, 3 tesaři, 3 pekaři, 3 zámečníci, 2 krupaři, 2 bednáři, 2 sedláři, 2 obchodníci obilím, kupec, sklenář, barvíř, mydlář, provazník, cízler, hrnčíř, kominík, pohodný a pernikář. Přes 70 procent živitelů rodin v městečku bylo řemeslníky. Řemeslnických rodin po roce 1848 ubývalo.V roce 1862 byl vydán nový obecní zákon, kde byl stanoven i rozsah obecní působnosti - ochrana osob a majetku, ochrana požární, polí, péče o školu a chudé.Roku 1866 zasáhla městečko válka. Bezprostřední boj ne, ale jeho následky. Dne 3. července 1866 bylo slyšet střelbu děl od Králového Hradce, byl slyšet i hluk ustupujícího vojska, který se podobal hučení vodopádu.

První Prusové se v městečku objevili 5. července 1866 - na 8000 jízdních a pěšáků přenocovalo v městečku a v okolí. Druhý den přibylo další vojsko, a protože začalo hodně pršet, bylo po povelu k rozchodu městečko prázdné, ale všechna stavení plná. Vojáci byli ve světnicích, na půdách, po stodolách, dvorech, takže nikdo nemohl spočítat, kolik nepřátelských vojáků má v domě. V zámku se ubytoval meklenburský vévoda se štábem a v kapli se odbývaly evangelické bohoslužby.Od 9. července 1866 se vojsko v městečku střídalo a hladoví vojáci si opatřovali potraviny všelijak. Nebylo už ani co brát - chlévy, stodoly i stavení zela prázdnotou. Mnohdy ani obyvatelé nebyli doma, protože museli s projíždějícím pruským vojskem. Vozili vojenské potřeby a některý nebyl doma i několik týdnů.Pruští velitelé bydleli vždy v zámku - vrchnost už před bitvou odjela do Vídně. Vystřídalo se tu 264 důstojníků a 1389 poddůstojníků s 1680 koňmi. Hlavní stráž byla na faře a s velitelstvím byla spojena telegrafem.Teprve v září - den před posvícením (2.září) - Prusové odtáhli.Uznané škody, které hradil stát, v městečku byly 6589 zlatých 29 krejcarů, vrchnostenský úřad vykázal škody ve výši 57 918 zlatých a 38 krejcarů.

V natuře dostali v městečku tři koně a tažného vola, vrchnost dostala 6 koňů a 27 volů - celkem za 11 986 zlatých. Zbytek škod proplatil stát v penězích.V roce 1868 vedení obce souhlasilo se zavedením poštovního úřadu a 1. listopadu 1868 se Č. Hille, soused a pekař, stal choltickým c.k. poštmistrem. Poštovní úřad byl v dnešním čp. 94. Poštu vozil z Přelouče poselák Turyna, používal k přepravě vozíku taženého psy. Později vozila poštu černě natřená bryčka tažená koňmi vzadu s plechovou truhlou. V poledne za vytrubování přijela do městečka a ve 13 hodin odjížděla do Přelouče.

Na podzim r. 1868 se také odbývala první kampaň v choltickém cukrovaru. Cukrovar nechal postavit hrabě Thun podle plánu architekta Nekvasila. Stavbu prováděl A. Čerych z Nechanic. Dne 23. března 1868 byl položen základní kámen a ještě ten rok byly spuštěny stroje.V roce 1881 hrabě Thun cukrovar prodal společnosti chrudimských pánů Klimeš, Salášek a Horký. Později ve firmě vystřídal Saláška Wagner a pak až do roku 1945 vlastnila cukrovar firma Wagner a spol.V městečku již bylo nejvíc rodin dělníků. Podle sčítání obyvatel měly Choltice ve 104 domech 1010 obyvatel. Bylo zde 18 hospodářů, už jen 48 rodin řemeslníků a živnostníků, 22 rodin inteligence, 58 živitelů rodin mělo celoroční dělnické zaměstnání ve dvorech a cukrovaru a na 60 živitelů rodin shánělo práci u hospodářů, ve dvorech a cukrovaru.

V roce 1871 se začalo se stavbou rodinné thunovské hrobky. Podle Schmoranzova návrhu byla dokončena roku 1872. V roce 1874 byla do hrobky jako první pochována Terezie Thunová a pak i ostatní členové hraběcí rodiny z původní hrobky uprostřed hřbitova. Na místo původní hrobky byl postaven v roce 1875 hezký mramorový kříž. V hrobce je pochováno 14 příslušníků thun-hohensteinské rodiny.V roce 1869 vyšel nový školský zákon a v dalším roce byla konečně škola odloučena od církve. Byly zrušeny patronáty, všechny školní záležitosti převzal stát - byly zřízeny místní a okresní školní rady. Nový školský zákon prodloužil školní docházku do 14 let a zrušil nedělní školy. Tím se zvýšil počet žáků a školní učebny v Cholticích nestačily. Začalo se pomýšlet na stavbu nové školní budovy.

V roce 1879 obec koupila Kyclerův hostinec. Pole odprodala, hostinec byl zbourán a 24. července 1879 byl položen základní kámen ke stavbě školy. - Pamětní spis byl uložen pod první schod a nová budova byla otevřena v roce 1880 jako dvojtřídní. V roce 1881 byla rozšířena na trojtřídní a v roce 1884 na čtyřtřídní.V roce 1904 byla na budovu školy postavena věžička, kam byly umístěny hodiny s ciferníky na všechny čtyři světové strany. Nad hlavní vchod školy bylo umístěno poprsí J. A. Komenského.Začalo se také s vyměřováním a vykupováním pozemků pro stavbu železniční tratě Vápenný Podol - Přelouč se zastávkami ve Valech, Veselí, Cholticích a Heřmanově Městci. Dne 20. srpna 1882 jela poprvé po této trati ověnčená lokomotiva s osobním vagónem.V roce 1884 bylo na návrh Občanské besedy po městečku rozmístěno 12 petrolejových luceren. Ve dne je strážník čistil a navečer ponocný doléval a rozsvěcoval.

Při sčítání obyvatel v roce 1890 měly Choltice 114 domů a 930 obyvatel, Podhorky měly 8 domů s 45 obyvateli. V městečku bylo 895 katolíků, 5 evangelíků, 19 helvetů a 11 židů.Byla tu zřízena četnická stanice v čp. 7, jak se tehdy (i dnes) říkalo v kvartýru. Do jejího obvodu patřilo 16 obcí.Roku 1900 bylo provedeno sčítání lidu. Podle něho v městečku bylo ve 115 domech 920 obyvatel, v Podhorkách v 8 domech 43 obyvatel.Zrušily se ovčíny v Cholticích, Podhorkách a na Chudobě (Luhy) a všechny pastviny se zoraly, aby se zvýšila výměra pro pěstování cukrovky.

V roce 1902 byla v Cholticích založena Kampelička, byla umístěna ve škole. Zbourala se také "lucerna", což byl dům, který stál na vyvýšeném trojúhelníkovém prostranství před čp. 21, 23 a 24. Když trochu víc pršelo, zaplavila voda hluboké cesty kolem domku a ten stál jako na ostrově.Po zbourání "lucerny" se přes městečko postavila nová silnice, vedoucí z Lipoltic do Bezděkova, která měla přes městečko po stranách příkopy pro odvádění vody.Byla vykácena i Bažantnice, les táhnoucí se od Svinčan k Cholticům, to vše pro zvýšení výměry polí pro pěstování cukrovky.

V roce 1909 byl odhalen pomník básníku B. Jelínkovi, dílo sochařů Maudra a Schejnosty a s verši básníka J. Kvapila. Při odhalování pomníku byli přítomni i spisovatelé A. Jirásek a K. V. Rais spolu s 12 dalšími spisovateli.V roce 1911 měly Choltice při sčítání lidu 116 domů a 878 obyvatel, Podhorky 8 domů a 42 obyvatel. Bylo zde 14 nekatolíků, 8 židů a ostatní byli katolíky. V tomto roce také vyšlo nařízení, že všichni psi musí nosit obojek se známkou. V městečku bylo 136 psů, v každém domě nejméně jeden.Těsně před první světovou válkou byla postavena hasičská zbrojnice.

 O osudech zámku po 2. světové válce se v Kronice městečka Choltic uvádí: „Hraběnka Thunová opustila Choltice s transportem německých vojáků 27. dubna 1945. Již v roce 1938 se Thunové přihlásili k národnosti německé a z tohoto důvodu jim byl majetek zkonfiskován na základě tzv. Benešovýh dekretů. Thunovské objekty- zámek, oboru, čp. 5 a 2 – přidělila místní rolnická komise v srpnu 1946 národnímu výboru, ale až 18. 12. 1946 obdržel tehdejší předseda Národního výboru Karel Kabeláč dekret o přidělení zámku z ministerstva zemědělství. Definitivně skončilo dohadování kolem přidělení zámku až v roce 1947, kdy byla stanovena přídělová cena těchto objektů a obci byla v několika splátkách zaplacena. Obec začala zámek opravovat – opravila střechu, zřídila velký sál. V prvním poschodí jižního křídla bylo umístěno muzeum a se svolením Zemského národního výboru v Praze sem byly převezeny památky na Bohdana Jelínka a Františka Nechvíle. V roce 1956 – i když se Národní výbor o zámek neustále staral a objekt po válce koupil od Národního pozemkového fondu v Praze – přidělil Krajský národní výbor zámek tělovýchově a oboru státním lesům. Bylo to smutné období. Při přebírání zámku zpět Národním výborem v roce 1983 byla obora zarostlá a zpustlá, do zámku zatékalo a byly zde provedeny úpravy bez ohledu na potřeby památkové péče. Ještě že Československý svaz tělovýchovy užíval a upravoval především západní křídlo, o jižní křídlo včetně kaple, se totiž dále staral Národní výbor. V roce 1976 opravil omítku a vyměnil krytinu na kapli. Po převzetí celého objektu dostalo nový kabát i západní křídlo, ale pouze směrem do nádvoří.“

Veškeré úsilí obce o provedení celkové rekonstrukce a generální obnovy zámeckého areálu včetně obory, které v roce 1992 začalo nabírat konkrétní podobu, bylo tehdy přetrženo žalobou pana Bertholda Thuna na obec Choltice o určení vlastnictví zámku, obory a některých dalších pozemků. Berthold Thun je nejmladší syn posledního vlastníka panství dr. Leopolda Thuna. V prosinci roku 2003 bylo toto dědictví dokončeno. Panu Bertholdu Thunu byla uznána Okresním soudem v Pardubicích dědická práva. Avšak bez veškerého jmění. To mu bylo totiž zkonfiskováno podle Benešových dekretů. Vlastníkem zámku je tedy obec Choltice (jak je již výše uvedeno) od roku 1947.