Dnes má svátek : Albert

Páchník hnědý v Choltické oboře

29. 12. 2011 22:15

Páchník hnědý (Osmoderma eremita) je brouk z čeledi zlatohlávkovití (Cetoniidae). Nachází se mimo jiné i v Choltické oboře.

Brouk dosahuje délky kolem 30 mm. Samice kladou kolem 30 vajíček, do dutin starších listnatých stromů. Vylíhlé larvy zde prodělávají 3 - 4 letý vývojový cyklus a před zakuklením měří až 10 cm. Dospělý brouk posedává ve slunečných dnech na kmenech stromů a vydává charakteristický zápach, který mu dal české rodové jméno.

 

 

Ekologie a biologie

Páchník hnědý je saproxylofágem, typickým druhem osidlujícím stromové dutiny. Preferuje pravděpodobně osvětlené dutiny, proto lze často nalézt populace páchníka v solitérních stromech či alejích.

Larvy mají víceletý vývoj v trouchu v dutinách živých listnatých stromů, především ve střední a horní části kmene. Imaga se objevují od května do září. Aktivují večer a v noci, dutinu však opouštějí jen výjimečně, létat jsou schopni pouze na velmi krátké vzdálenosti. Živí brouci se vyznačují charakteristickou vůní, popisovanou jako vůně juchtoviny (starých vydělaných kůží) či zimostrázku.

Celkové rozšíření

V Evropě bylo v rámci původního druhu Osmoderma eremita odlišeno několik druhů, postupně různými autory hodnocených na různé úrovni. Kompromisní a přechodné řešení je hodnotilo jako poddruhy. Dle současných poznatků se však v Evropě vyskytují 4 druhy páchníků. Dva druhy mají omezený areál na jihu Evropy (Osmoderma cristinae na Sicílii, O. lassalei na jižním Balkánu). Osmoderma eremita pak obývá západní Evropu (od severozápadního Španělska, přes Francii, Benelux, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Itálii po jižní Švédsko). Východní Evropu, včetně České republiky, pak obývá druh Osmoderma barnabita. Oba tyto druhy se společně vyskytují v Německu, Rakousku a Slovinsku. Tato skutečnost nemá vliv (z hlediska retroaktivity práva) na legislativní postavení druhu.

Rozšíření v ČR

V České republice se vyskytuje v současnosti lokálně. Největší počet lokalit a nálezů je znám z jižní Moravy a Třeboňska. Řada dalších lokalit (celkem přes 200) je však známa z celého území ČR, v oblastech do nadmořské výšky 600 m n.m.

Ohrožení

Páchník hnědý se vyskytuje na dvou typech stanovišť. Jednak jsou to porosty dnes klasifikované jako původní listnaté lesy, které byly v minulosti specifickým způsobem hospodářsky využívány (vrbovny, pastevní lesy), a jednak jsou to staré parky a aleje. Tyto antropogenní biotopy představují dnes většinu lokalit, z čehož lze odvodit i příčiny ohrožení druhu. Je jím především odstraňování starých stromů (jak osídlených, tak k osídlení vhodných - v parcích i lesích, kde se vyskytuje) a související likvidace alejí (často z "bezpečnostních" důvodů). Dalším významným faktorem je vypalování a sanace dutin stromů, popř.: nadměrné využívání larev jako rybářských návnad. Vzhledem k tomu, že došlo k fragmentaci původního areálu (odlesnění) má páchník hnědý sklon k vytváření mikropopulací, které jsou o to více náchylné k vymření z vnitřních příčin, je zachování alejí klíčovým faktorem umožnění komunikace mezi mikropopulacemi.

Péče o druh

Dvojí typ stanovišť vyžaduje odlišný přístup k péči o druh. V lesních porostech je nutno zamezit intenzivnímu lesní hospodaření. Je nutné zachovat stojící dutinové i mrtvé stromy a zajistit lesnickou péči směřující k různověkému porostu. Omezená výběrová, popř. nahodilá těžba stromů bez dutin je možná, za podmínek ponechání výstavků na dožití, především dubů, lip, jilmů, vrb a dalších vhodných dřevin. Je nepřípustné odstraňovat stromové vrby podél toků ve vymezených územích. V případě parků a alejí je nutné zamezit odstraňování dutinových stromů. V případě výjimečně nutných bezpečnostních zásahů je nutné, aby skácené dutinové stromy byly ponechány nejméně jednu sezónu nedaleko místa výskytu, popř. jiných blízkých vhodných místech, aby populace mohla osídlit jinou dutinu. Při takovém zásahu je nutný odborný posudek a doporučení k přesnému postupu.