Kaple svatého Romedia

Tento legendární poustevník je totiž patronem stavitelů zámku a kaple hrabat Thunů. Pocházel z rodu Thaurů, ze kterého pocházeli i Thunové. Bylo velkým vyznamenáním rodu, mohl-li se pochlubit světcem jako svým příslušníkem. Právě proto Thunové zasvětili kapli sv. Romediovi.

Pozoruhodností kaple je ztvárnění deseti sloupů církve (sv. Petr a Pavel, čtyři evangelisté, církevní otcové) a postav kacířů (mj. i Hus, Jeroným Pražský, Luther a Kalvín).

Velmi hodnotné jsou i tři oltáře od pražského řezbáře J. Reinera a hlavní rámový oltář od malíře M. Rottmayera.

Zajímavosti

1889 byla provedena oprava vnitřních maleb

1902 přibyly nové varhany

na architektonické uspořádání měl velký vliv vlastník zámku hrabě Romedius Konstantin Thun

půdorys kupole netvoří kruh, nýbrž ovál

ikonografický koncept je kombinací nástěnných maleb a štukových reliéfů

lucerna je vyzdobena malbami Nejsvětější trojice, ctnostmi sv.Romedia a scénami ze starého zákona

na klenbě kupole je vyobrazena legenda o sv.Romediovi

v kapli jsou ve vysokém reliefu vyvedeny postavy 8 kacířů i s hanlivými emblémy

Zasvěcení zámecké kaple v Cholticích

Zámecká kaple v Cholticích představuje unikátní ikonografický a hagiografický koncept, protože je zasvěcena v zemi jinak neznámému tyrolskému světci, Romediovi z Thaur. Tento legendární poustevník je totiž patronem stavitelů zámku a kaple hrabat Thunů. Pocházek z rodu Thaurů, ze kterého pocházeli i Thunové. Bylo velkým vyznamenáním rodu, mohl-li se pochlubit světcem jako svým příslušníkem. Právě proto Thunové zasvětili kapli sv. Romediovi.

Uctívání sv. Romedia je vázáno výlučně na jeho vlast a území jeho činnosti. Choltice jsou zcela ojedinělým případem, kdy se jeho kult přenesl daleko od jeho vysokohorského domova, v tomto případě do Čech, „kde mu byla věnována svatyně, která svou nádherou a přepychem předčí všechna lidově prostá kultovní místa, nacházející se v Tyrolsku.

O stavbě kaple

Se stavbou kaple, budované ze škrovádského pískovce, bylo zřejmě započato roku 1683. Vysvěcena pravděpodobně byla 2. září 1692. Jako stavitel je uváděn Ital Rossi de Lucca a zdejší kamenické a bohaté štukové práce jsou spjaty se jménem Pietro Paolo Vago di Como.

O stavebním mistru se nedá zjistit nic určitého. Čtyři velké graficky reprodukované rytiny kaple ve Friedenfelsově knize neuvádějí žádné jméno autora kreseb a nepochybně byly vytvořeny až po úplném vnitřním vybavení.

Autorství projektu, které je připisováno jinak téměř neznámému Rossimu de Lucca, není tedy v žádném případě jisté. Přes to však se jméno Giueseppe Rossi v souvislosti s choltickou kaplí skutečně objevuje: jeho jméno nalezneme pod některými zobrazeními rytin ve Friedenfelsově díle. Tato skutečnost mohla tedy posílit domněnku o podílu architekta Thunů – Rossiho de Lucca – v Cholticích.

Autoři výtvarného pojetí

Jako „magister fabricae“ a zároveň jako „stuccator“ je již v říjnu 1684 zváděn Antonio Nuvolone, jehož pobyt v Cholticích dokládají zápisy v křestních matrikách ze Svinčan z let 1683 do 1687. K němu připisuje jako „murarius“ v letech 1684 a 1685 další Ital Francesco Spazo. Nuvolone se, pokud víme, nikde v našich zemích nevyskytuje. V roce 1696, kdy je uveden naposledy, vystupuje vedle něho mědirytec a malíř Martin Rivola, který byl v Cholticích činný už od r. 1687 a který vyryl desky obrazového doprovodu k Friedenfelsovu dílu. Na nástěnných malbách se podíleli Johann Steger a Martin Antonín Lublinský.

Další osudy kaple a zámku

V roce 1763 byl zámek opravován, nedoznal však podstatných změn. Požár, který vypukl v zámku r. 1795, zničil zámecké střechy a zejména střechu kaple. Od r. 1786 je kaple farním kostelem. Na nádvoří zámku před vchodem do kaple stojí z doby kolem poloviny 18. stol sochy sv. Agáty, sv. Cecílie, sv. Václava a sv. Floriána. Roku 1880 byly provedeny menší opravy zámecké budovy a nádvoří. V tamburu lucerny nalézáme nápis RENOVATOM 1889. Podrobnosti o této renovaci, která se zřejmě dotkla maleb interiéru se nepodařilo nalézt.

V roce 1904 bylo přebudováno vnitřní zařízení zámku, upraveny interiéry a v bývalém průjezdu byly zřízeny kuchyně. O něco později byla přestěhována kamna z pokojů na chodbu a r. 1932 bylo zavedeno ústřední vytápění. Posledním majitelem zámku byl Leopold Thun, který zemřel r. 1944. Jeho rodu byl zámek zkonfiskován r. 1945 a dán do správy Místního národního výboru, který zde umístil roku 1946 vlastivědné muzeum. V roce 1947 zde byla zřízena ozdravovna mateřských škol.