Menu
Městys Choltice
MěstysCholtice
Městys Choltice
MěstysCholtice

I.První majitelé

První písemná zmínka o Cholticích je z 25. října 1285. Je to listina, kterou král Václav II. dává Záviši z Falkenštejna města Lanškroun, Poličku a hrad Landsperk. Jako svědek tohoto daru podepsal listinu také Beneš z Choltic.

Jeho tvrz stála v místě dnešního čp. 5, úřadovny MNV. Protože zde nebyly žádné vyvýšeniny se strmými srázy, stála na malém poloostrově vybíhajícím do velkého rybníka. Šíje poloostrova byla prokopána širokým příkopem, takže tvrz stála uprostřed vody. Byla to typická východočeská vodní tvrz.Po Benešovi z Choltic držel zboží Milota z Choltic.

V roce 1372 se uvádí Mikuláš z Choltic.Pak některý z dalších majitelů rozdělil choltický statek na dvě poloviny. Jednu polovinu 9. května 1397 prodal Jindřich z Chlumu a Košumberka řečený Lacembok "toto své dědictví, polovinu tvrze v Cholticích, dvůr poplužní s dvěma rádly, dvory kmetcí s platy, a v Ledcích dva lány lesa s rybníkem horním..." Janovi z Lipky. Uvést všechno do pořádku s ním měl Beneš z Lipky a Václav Sekerka z Choltic, majitel druhé poloviny z Choltic.Jan z Lipky pravděpodobně koupenou polovinu Choltic dlouho nedržel. Majitelem této poloviny se stal Aleš Stříbrný a držitelem druhé byl stále Václav Sekerka. Toho vystřídal Jaroslav z Choltic a po něm do roku 1409 Jaroslavova manželka Perchta. Její věno, připsané na Cholticích, připadlo na krále a král Václav je dal svým milcům Přibíkovi ze Smilkova a Alšovi z Čihoště. Příbuzný Perchty Vítek z Turova uhájil dědictví sirotkům po Jaroslavovi z Choltic - Bětce a Vaňkovi.

Roku 1440 se zúčastnili majitelé obou polovin Choltic, Aleš Stříbrný a Vaněk, čáslavského sněmu, kde účastníci učinili zápis, aby "roztržky, škody a záhuby v krajích všech přestaly" a obnovil se klid a mír. Ten však zajistil Jiřík z Poděbrad obsazením Prahy. Dobývat Prahu a obnovit pořádek v zemi pomáhali Jiřímu i majitelé obou polovin Choltic, syn Alše Stříbrného Jan - Janek z Choltic, řečený Štětina a Václav Vaněk z Choltic a Ostrova.Po Jankovi z Choltic vlastnili jeho polovinu Bochovcové z Bochova. Svědčí o tom zápis z roku 1466, kde se uvádí Kuba z Choltic, purkrabí Bochovcův na Cholticích.

V roce 1469 přežila choltická tvrz vpád uherských vojsk Matyáše, táhnoucích proti Jiřímu z Poděbrad. Od hlavního uherského vojska, táhnoucího z Chrudimě k Čáslavi, se oddělil v Heřmanově Městci valný houf, který vyplenil a vypálil tvrz v Raškovicích, Svinčanech, Radosticích - nynějších Podhorkách - Poběžovicích, Lipolticích, Urbanicích a v Novém Dvoře se spojil s hlavním vojskem. Nedobyl tvrz choltickou a nedostal se ke svojšické, která byla mimo cestu.Dalšími majiteli Choltic byli Boubínští z Újezda, kteří si pak říkali Choltičtí z Újezda. Byli to bratři, Jaroslav a Petr, každý majitel poloviny Choltic. Jaroslav se uvádí ještě roku 1490, kdy potvrzuje obnovení platu k české koleji.

Za některého ze jmenovaných byla Uhry poškozená tvrz přestavěna v zámek (při koupi Gerštorfy se uvádí zámek). Byl postaven do čtverce, v jednom rohu s věží. Na ní v popisu za Gerštorfů "hodiny bicí s cimbálem na celý orloj". Do čtvercového nádvoří a do zámku se vcházelo branou od dnešního Řeháku přes vodní příkop po zdvihacím mostě. Zámek měl 36 místností, kuchyň, spižírnu, 4 sklepy. Vodním příkopem s mostem byl oddělen od panského dvora, který za příkopem začínal pivovarem. Zámek byl chráněn dvěma rybníky (ne jen jedním velkým), bažinou a vodním příkopem.

Pak v Cholticích zase vládli bratři: Pavel a Diviš, Diviš dostal choltický díl od otce Petra, zatímco Jaroslav, bezdětný, dává svoji polovinu mladšímu synu svého bratra Petra - Pavlovi. Asi roku 1514 koupili bratři Choltičtí z Újezda od Jana Tuněchodského z Poběžovic pustou poběžovickou tvrz i celou ves.Z bratrů byl Pavel průbojnější. Zasedal jako člen komorního soudu v Praze, byl několikrát zvolen krajským hejtmanem, zasedal i v horním soudu v Kutné Hoře. Pavel využil svých známostí a podařilo se mu Choltice povýšit na městečko (roku 1532 Choltice vsí, při koupi Gerštorfy roku 1541 městečkem). Městečko Choltice dostalo do znaku mlýnský kámen se zkříženými hornickými kladivy.

Pavel vedl i četné spory. Také s Kateřinou ze Svojšic o 750 kop grošů jejího věna, které přinesla svému manželu Divišovi z Choltic. Aby se Pavel po Divišově smrti s Kateřinou vyrovnal, prodal roku 1532 z Divišovy části díl Choltic, ve Svinčanech 6 dvorů kmetcích a ve Veselí 3 dvory kmetcí - to všechno Hynku Haugvicovi a ten prodal vše Janu Pleskému z Levína. Po smrti Jana Pleského nastaly spory o tuto část Choltic.Dědictví se neprávem ujali bratři Dobřenští, majitelé Valů. Zemský soud rozhodl, že majiteli se stali sirotci po Martinu Rohovladovi z Bělé - Mikuláš a Jiřík. Na žádost Jana Žitovlického ze Slivna, poručníka obou sirotků, jim soud dovolil dědictví prodat. Tuto část Choltic od nich koupil roku 1542 Jiřík Gerštorf z Gerštorfu. Zemský soud však určil, aby "dva sirotci po Martinu z Bělé byli chováni u své matky" a podkomoří Jiřík Gerštorf jim dával 12 kop ročně na vychování, protože "peníze sirotčí ze sebou má".

Již r. 1541 koupil Jiřík Gerštorf od Diviše Slavaty z Chlumu a Košumberka podhořanský statek, od města Chrudimě ten samý rok část Svinčan (část jich koupil s Cholticemi). V prosinci téhož roku (1541) koupi od Diviše Choltického z Újezda jeho polovinu Choltic. Hned poté se Jiřík Gerštorf oženil s podruhé ovdovělou Kateřinou ze Svojšic (provdala se za Diviše z Choltic, pak Bendu z Nectin) a její věno 500 kop grošů zapsal jí na Cholticích, Podhořanech a Vícemilicích a její statky dostal do smrti k užívání. Po smrti Kateřiny ze Svojšic v roce 1546 prodali její synové Albrecht a Beneda z Nectin svojšický statek svému nevlastnímu otci Jiříkovi.Když čeští stavové odmítli pomoc králi Ferdinandovi, kterou chtěl poskytnout svému bratru německému císaři Karlu V., potrestal král Ferdinand města i stavy. V našem okolí Václava Žehušického z Nestajova konfiskací Lipoltic, které od krále koupil Jiřík Gerštorf.

Roku 1556 koupil Jiřík Gerštorf od Viléma Trčky z Lípy vsi Turkovice s podacím kostelním a Bukovinu. A tak spojením statku choltického, svinčanského, svojšického, podhořanského, Lipoltic a Turkovic byly spojeny tyto vesnice našeho kraje v jedno zboží - bylo to 16 vesnic.Jiřík Gerštorf byl i majitelem raškovických lomů (jako památka mezník: kaplička sv. Antonína). Podle zprávy Jana z roku 1542, který v lomech 12 let pracoval, "vyrábí se jeden rok ke druhému počítaje 150 kamenů, neb ta práce stále bez robotýřů se provádí a když velké mrazy, tak od ruky nejde. Napolovic kameny ve svršky a spodky vytesány, platí se: svrchní kámen - běhoun 6 kop, spodní 4 kopy grošů". V tom bylo započítáno: "za práce, od ostření želez a špičáků a ocel kováři, od vyvážení rumu, od nakládání dělníkům a zpropitné kameníkům".

Jiřík Gerštorf byl podkomořím království českého, spolu s královnou Annou zastupoval krále Ferdinanda. Zemřel dne 9. června 1558 a již před smrtí majetek rozdělil mezi syny Bernarta a Jana. Bernart dostal díl choltický, Jan svojšický. Protože Jan zemřel, odkázal Jiřík tento díl dvěma jeho synům, svým vnukům, Jiřímu, příjmím staršímu a Hendrychovi, kteří se měli peněžitě vyrovnat se sestrou Ludmilou, provdanou z Kralovic. Jiřík starší měl dědictví rozdělit a dílčí cedule předložit strýci Bernartovi ke schválení. To se stalo až roku 1568, když Hendrych dospěl. Jiřík starší si ponechal díl svojšický, Hendrych díl podhořanský.Bernart, syn Jiříka Gerštorfa, dostal podle dílčích cedulí z roku 1559: "... zámek Choltice s předhradím, jakž ve své ohradě je, k tomu také mlýn, kterýž jest při témž zámku, dvůr choltický s dědinami a loukami radostickými, s ovčínem, oborou při Cholticích se vší zvěří, která v ní je, s pivovarem, sladovnou, s pánví, káděmi, sudy s obručemi železnými, haltýř pod zámkem, vinicí, která je v Meyšlenské hoře, a cestou svobodnou k ní (dnešní kopec U kříže, kde ještě roku 1788 se říkalo Na vinici), louky nad rybníkem Počátkem v Radosticích (Podhorkách), u Medenice, pod Tupesy a u Poběžovic.

Městečko Choltice, mlýn pod Cholticemi, který se na penězích pronajímá, Chrtníky, Svinčany, Poběžovice, Tupesy s mlýnem, Loděnice, Urbanice, Lipoltice, Vícemilice, Veselí a 26 rybníků."Sourozenci se měli dále rovným dílem podělit o šaty choděcí i ložní, nábytek, hospodářské náčiní, dobytek, obilí, zlato, stříbro, hotové peníze i o dluhy, nádoby cínové, měděné, mosazné, zbroj i střelbu. Při dělení byla velká pozornost věnována pšenici a sladu, protože z piva byl již tenkráte značný příjem.Bernart koupil od Viléma Trčky z Lípy Skupice, Vyžice, Slavkovice, Vápenný Podol, Zhody, Prachovice, Tasovice, Nutice a Chrbokov. Brzy je však prodal a koupil od Anny Mětické tvrz Benešovice se vsí, od Hendrycha Gerštorfa ves Luhy se dvorem a třemi rybníky.Bernart byl několikrát zvolen hejtmanem chrudimského kraje. Zemřel roku 1574 a byl pochován do hrobky, kterou dal zřídit ve svinčanském kostele. Ten byl tehdy dřevěný s věží postavenou mimo chrámovou loď. Rok před smrtí odporučil v poslední vůli manželce tvrz Benešovice, ostatní majetek svým synům. Dcery, když by se vdaly, měly dostat 600 kop grošů věna a 250 kop na výbavu a vystrojení svatebního veselí.

Choltickým panstvím poté vládla až do své smrti Anna z Ronovce, manželka Bernartova. Poslední vůlí z roku 1576 odkázala svůj majetek - benešovickou tvrz - synům Jiřímu a Václavovi, Magdaleně a Aleně každé zlatý řetěz v ceně 150 zlatých, odkázala jim i 1500 kop grošů, které jako věno měla zapsané na Cholticích, šperky, šaty s dvojím povlečením a 212 uherských zlatých na hotovosti.

Anna z Ronovce zemřela roku 1577 a Choltice po ní držel Jiřík, narozdíl od svého svojšického strýce nazývaný mladší. Za manželku měl Johanku z Rokyc, paní na Štěpánově. Její věno pojistil na zámku v Cholticích a Svinčanech (2500 kop grošů) a za zbytek zakoupil od Kateřiny Mladotové, dcery Jiříka staršího z Gerštorfu, na jméno Johanky z Rokyc roku 1599 svojšický statek.Již roku 1594 sepsal Jiřík mladší z Gerštorfu poslední pořízení. V něm všechno, majetek i děti, odkázal manželce. Když by statky synům postoupila , měli jí dát 2500 grošů jejího věna. Roku 1601 přikoupil Jiřík mladší z Gerštorfu od Adama Talacka Řeztoky, roku 1612 od Jana Diviše Žerotína přikoupil tvrz i městečko Chroustovice, vsi Lhotku, Městec, Ostrov, Opočno, Stradouň, Radhošť, Týništko.

Jiřík mladší z Gerštorfu svou rozšafností, rozvahou, moudrostí, ale i bohatstvím stál v čele českých rytířských rodů. Často zastával úřad chrudimského krajského hejtmana, byl zemským soudcem a císařským radou. Roku 1609 byl zvolen defenzorem České konfese. Česká konfese byla vlastně společné vyznání víry dohodnuté mezi kališnickou a bratrskou šlechtou, kterou uznal až císař Rudolf svým Majestátem roku 1609. Rudolfův Majestát zajišťoval náboženskou svobodu - od roku 1609 byli k ochraně Rudolfova Majestátu voleni nejvýznamnější šlechtici českých nekatolických stavů - defenzoři.Jiřík mladší z Gerštorfu zemřel 29.dubna 1612 a byl jako poslední z mužských členů rodu pochován ve svinčanském kostele.

Při přestavbě kostela v letech 1764-1768 byla hrobka zrušena a náhrobky Gerštorfů dal tehdejší majitel panství Thun zazdít do hřbitovní zdi. Později byly zazděny do zdi kostela ve Svinčanech, kde jsou dodnes.Svůj majetek rozdělil mezi děti - Bernarta, Mikuláše, Štěpána, Jindřicha a Alenu. Bernart dostal Řeztoky, Štěpán Chroustovice a Jindřich dostal Choltice. Alena měla dostat 1000 kop grošů věna, 500 kop na vybavení a vypravení svatebního veselí. O majetek se rozdělili podle dílčích cedulí.I když byl majetek rozdělen mezi děti, hospodařila jím jejich matka Johanka. Závětí z roku 1615 rozdělila Johanka také svůj majetek mezi děti. Po její smrti (asi v roce 1620) se děti rozdělily o majetek podle přání rodičů. Bernart držel po otci Řeztoky a po matce Svinčany, Štěpán po otci Chroustovice a po matce Svojšice. Nezletilý Jindřich, který studoval v pražské koleji, dostal Choltice. Ty za něho spravoval Štěpán. Oba starší bratři byli po otci dobrými hospodáři a také vyznavači České konfese. Štěpán byl zvolen také jejím defenzorem.Tehdy náboženské spory vyplňovaly cele veřejný český život. Hlavním důvodem těchto sporů byla snaha po vládnutí v zemi. Čeští stavové se scházeli na zemských sněmech a byli zvyklí rozhodovat o událostech v zemi. Habsburkové se naopak snažili moc stavů omezit a spory vyvrcholily usnesením českých, moravských, slezských a lužických stavů na generálním sněmu nepřijmout Ferdinanda II. Z rodu Habsburků za krále českého, protože byl nepřítelem evangelické víry a nesplnil sliby, složené při korunovaci. Sněm zrušil úřad krajských hejtmanů a nahradil je vojenskými komisary.

V chrudimském kraji se stal vojenským komisarem Štěpán Gerštorf. To vše bylo v začátku doby, kdy se s přestávkami vedly války po třicet let.Třicetiletá válka začala nešťastnou porážkou bělohorskou. Vítězství na Bílé hoře císař krutě využil. Nejdříve to byla poprava staroměstská a pak následovaly ohromné konfiskace, které zbavily císaře protivníků. Sám převzal veškerou politickou moc, o kterou se dříve dělil se stavy.Byla zřízena konfiskační komise, která zařazovala viníky do jedné ze šesti skupin. Kdo byl zařazen do prvé, byl mu zabaven všechen majetek, kdo byl zařazen do šesté, tomu byla zabavena šestina majetku.

Bratři Gerštorfové se dostali na řadu až roku 1623, kdy rozsudkem z 23. května "pro své těžké v časté pominulé rebelie proti Pánu Bohu a Jeho Milosti císaři zavinění a prohřešení..." byl Štěpán vypovězen ze země a zabaveno mu všechno jmění. Mimo statky propadl "peněz zajištěných 10 394 kop míšenských". Milostí publikovanou ještě téhož roku byla Štěpánovi třetina jmění ponechána. Jeho statky (Choltice a Svojšice) byly odhadnuty na 54 827 kop 40 grošů. Štěpán se odvolal a žádal navrácení Choltic nebo vyplacení pravé odhadní ceny 90 000 kop. To však již žádal ze Saska, kam odešel, předvídaje, jaký bude rozsudek. Podle pověsti ukryl před odchodem jeden poklad do gerštorfského náhrobku ve svinčanském kostele, druhý ve svojšické tvrzi.Štěpánovo odvolání konfiskační komise zamítla. Choltice prý byly zabaveny Štěpánovi po právu, protože je roku 1621 zdědil po smrti bratrově, a náleží mu ze všech statků jenom třetí díl, totiž 32 042 kop, "na kterýž díl se mu jeho veškeré jistiny per 10 394 kop 24 groše i s úroky per 6 035 kop ponechati a poraziti mělý".

Bernart byl odsouzen ke ztrátě jedné třetiny jmění. Jeho majetek - Řeztoky a Svinčany - byl odhadnut na 64 415 kop. Po odečtení dluhu 36 000 kop zbylo 28 415 kop, z nichž 9 471 kop propadlo královské komoře a zbytek 18 943 kop 20 grošů měl být Bernartovi vyplacen. Ale ještě 26. května 1628 žádá z ciziny, aby mohl prodat dům na Novém městě pražském a ponechati si dluh královské komory.

Městys

Mobilní rozhlas - registrace

t

Fotogalerie

Nejnovější fotogalerie

Drátenické Choltice 3. část

Discgolfové hřiště park Choltice

hřiště

logo eu