VII. Války císaře Karla VI. a císařovny Marie Terezie

V době válek vedených císařem Karlem VI. procházeli panstvím jeho spojenci - Rusové. V únoru 1735 byl v Cholticích ubytován celý regiment. V městečku bydlel plukovník, 14 mužů štábu, 100 vojáků a 58 koní. V červenci byl v zámku ubytován dokonce celý štáb armády.

Války a robota byly nejtíživějším břemenem poddaných. Zatímco proti válce nemohli nic dělat, proti robotě se bouřili, v roce 1738 i na Cholticku. Obyvatelé městečka se však rebelie nezúčastnili.

Války byly vedeny i po nastoupení vlády Marie Terezie - byly to války s pruským králem Fridrichem II. V květnu 1742 přitáhla do městečka pruská pěchota. Bylo to po bitvě u blízkých Chotusic, kdy městečkem prošlo nejdříve poražené vojsko domácí, pak vítězní Prusové. Oběma musel poddaný platit, oba živit. Prusům pak musel navíc poskytovat fóršpóny - potahy k odvozu vojenských potřeb. Často se některý z fóršpóniků domů nevrátil, protože Prušáci mladé lidi chytali a zařazovali do svého vojska.

V registrech sirotčích je poznamenáno, že "12. května 1742 dvacetisedmiletý Vojtěch Nekvapil byl vzat Brandenburky na vojnu, když s nimi byl na fóršpónu v Chrudimi", nebo "Jan Lounek byl na vojnu mocí vzatý na fóršpónu v Praze". Jiné brali násilím z domu, jako 22letého Jana Peterku, který "byl 3. května 1742 od brandenburských mocí za vojáka vzatý".

Když podruhé vtrhl Fridrich do Čech, pomáhali mu Sasové, kteří se dostali i do Choltic. Na podzim roku 1744 vypálili do základu 3 sousedské domy v městečku, vojáci rozbili v domech nábytek, nářadí, nádobí, pobrali živobytí, pobili dobytek, rozbili dokonce i včelí úly. Vojsko procházelo městečkem po celý rok 1745, nejdříve domácí, od května nepřátelské.

Válka se projevila nejen zvýšeným počtem rekrutů odvedených na vojnu (v předcházejících letech dodávalo panství ročně 5 rekrutů, roku 1745 pak 16 rekrutů), ale i zvýšeným počtem zběhlých. Války způsobily, že jinak pevná a tuhá kázeň povolila, a tak v registrech u mnoha lidí byla poznámka: toulá se. Někteří zbíhali i z důvodů náboženských, protože u nás mohli vyznávat jinou víru než katolickou jen tajně. Na území pruského krále Fridricha II. byla svoboda víry, proto z městečka tajně "sešlo" 5 rodin i s dětmi do Slezska. Války silně zhoršily poměry poddaných. Povinnosti k vrchnosti se sice nezměnily, ale platy císaři se proti roku 1702 zvýšily dvojnásobně. Osedlý platil 64 zlatých 7 krejcarů kontribucí ročně.

I další válka, sedmiletá, zasáhla městečko, především zvýšeným počtem odvedených. Nejvíc byli odváděni sirotci. Nikdo se jich nezastal, nikdo se za ně nepřimluvil. Protože na vojnu nešel žádný dobrovolně, vrchnostenský úřad rekruty chytal. V této době sloužilo Marii Terezii z městečka 35 sirotků jako vojáci. Ze 143 mužů choltické rychty, kteří byli starší osmnácti let, jich sloužilo ve vojsku 50, tedy více než třetina. Po sedmileté válce v roce 1763 se 7 mužů vrátilo jako invalidé.

Městečko také trpělo návštěvami Prusů, při kterých Prusové zuráželi zámky, vylamovali mříže, sebrali obilné pytle, řetězy od vozů i na krávy, kosy, vozy i visací zámky, rozbíjeli i nábytek. Špatně na tom byli v hospodách. Prusové nejen že vypili všechno pivo, ale vytloukli okna, rozbili kamna, spálili stoly, skříně. Choltickému koláři sebrali také všechna kola.

Utrpení obyvatel nenahradila podívaná na člena pruského panovnického rodu, generála Hohenzolerna, který v roce 1758 bydlel i se štábem v zámku.

Války přinášely i nemoci. Roku 1758 onemocnělo v městečku přes 50 lidí - špatná strava, bída, hlad, špína - a osm jich zemřelo.

Z celkového počtu 2449 obyvatel panství před válkami bylo po sedmileté válce v roce 1763 na panství jen 2065 obyvatel - ubylo tedy 384 lidí, to jest 14 procent.