VI. Soudnictví

Roku 1670 byla v Cholticích obnovena katovna. Katovna byla dne 12. října 1673 prodána za 50 zlatých Matouši Dašickému, 15. března 1675 katovnu koupil od švagra mistr popravčí Jiřík Kratochvíl.

Pak ji koupil zpět Dašický a roku 1676 ji prodal Janu Veselskému.Roku 1679 katovnu měl jeho bratr Hendrych a ten ji prodal 27. října 1681 Danieli Bekerovi a ten katovnu 10. května prodal Jaroslavu Růžičkovi. Roku 1697 ji znovu koupil Jiřík Kratochvíl, ale již za 70 zlatých. Mistři popravní katovnu vždy hotově zaplatili. Byli totiž na panství jediní, kteří měli hotové peníze.Nejstarší záznam o hrdelním soudu je z října 1652. Je to rozsudek nad Janem Helfertem, který byl odsouzen k vymrskání ze země a apelační soud dovolil, aby byl vyslýchán před mistrem popravním.

Z roku kolem 1715 a dalších let se zachovaly výslechy i rozsudky choltického hrdelního soudu. Mezi nimi i tři, kdy se obvinění k žalobě i po provedeném útrpném právu nepřiznali a byli osvobozeni.Útrpné právo mělo 6 stupňů. První byl představení mistra popravního, při druhém kat ukazoval obžalovanému mučicí nástroje s upozorněním: "... nedej příčinu, aby tvé tělo od přítomného mistra popravního trápeno a trýzněno bylo." Další stupeň bylo přiložení palečnic, potom španělských bot. Když se obžalovaný dále nepřiznal, byl natažen na žebřík a naposled pálen v bocích. Stupeň mučení trval tak dlouho, dokud obviněný neodpověděl na otázku a písař odpověď nezapsal. Otázky byly při každém stupni mučení stejné a zpravidla jich bylo šest.

V roce 1717 vydržel všechny stupně útrpného práva Jiří Kocourek, podezřelý ze žhářství a krádeže jednoho vola, a nepřiznal se. Roku 1718 byli odsouzeni k smrti pro cizoložství V. Zaříčanský a D. Pančková, sestra manželky V. Zaříčanského, roku 1721 byl popraven Jan Vaňourek - syn pro vraždu J. Holuba, otec se nepřiznal a vydržel všechny stupně útrpného práva. "... se žebříku sňat a hnáty jemu do pánvic napraveny, na slámu položen, v těch místech, kde trápení vystál, mazán, polévkou z vína posilněn a v další vazbě ponechán." Pak byl propuštěn, ale žádal: "... my jsouce řádně řemeslu zednickému vyučeni a nemohouce proptem obicem vystálého útrpného práva témuž řemeslu s jinými spolucechovními těžit, manželku, dítky, též sebe obživovati až posaváda na stupni nejvyšší nouze, chudoby, pláčem a kvílením dítek stojíme a jsou lidé zdraví a po světě žebrotou obzvláště při nynější konstituci holdovati nesmíme, žádáme a prosíme, aby se nám bosým zarmouceným chudobným lidem tak milostivě nakloniti a flictionem pana perpetua smazati tak dalece, abychom řemeslo naše zednické provozovati mohli ..."

Po vytrpěném útrpném právu nechtěl ho žádný do práce, nikdo s ním nechtěl dělat. Na svoji žádost dostal odpověď: "Suplicírujícímu s tímto (jeho žádosti) navrátili, až pokudž žádnou restituci při nejvyšším trůnu Jeho císařské a královské Milosti svobodno žádati zůstává." O výsledku se listiny nezachovaly.Roku 1725 byli popraveni mečem P. Janda a A. Jandová, a to pro potulku. Roku 1730 měla být A. Němečková mečem na hrdle trestána, do hrobu vložena a s kůlem skrze střeva probita a tak zahrabána pro "zamordování svého neřádně nabytého plodu...". Trest jí byl nakonec změněn k čtyřletým obecním pracím.

Kat dostával za popravu 6 zlatých, což byla tehdy cena jalovice, a byly mu zaplaceny všechny práce: od vykopání hrobu, od zapůjčení koní a vozu pro mdlobu odsouzených, pacholek popravní dostával za den 1 zlatý 12 krejcarů, další pacholek dostával 36 krejcarů za den.Šibenice stála na kopci U kříže, kde se popravení i pochovávali. Byla ze tří kmenů v podobě obráceného písmene U.

Ještě 14. června 1776 vyhověl lesní vrchnostenský úřad žádosti purkmistra a rady městečka a městečku byly darovány tři jedlové kmeny na stavbu šibenice.Po zavedení krajských soudů a zrušení hrdelních stalo se hrdelní choltické vězení vězením obecním. "... skrze nízkost stavení, které větším dílem v zemi leží, následovně nezdravý puch a vlhkost se tam vyskytuje, neschopný jest ..." prodává "vrchnostenský úřad to k zboření se schylující stavení, které za šatlavu neb arest někdejších časů potřebováno bylo ..." za 50 zlatých V. Holíkovi. "Musí však hotově zaplatit a dříve, než se vystaví nový arest, všechny jemu do arestu dané a ke karanci odsouzené osoby jako i také všechny šubance tak jako jindy opatrovati."Z pozemkové knihy: "... při týž chalupě jak hrdelní, tak všeobecná šatlava se vynachází, jeho obzvláštní povinnost bude nade všechny vězně bedlivou stráž a pozornost míti by žádný neunikl, jinak by těžce odpykal, pokutu složit musel. Jinak povinnost pro všechny na panství arestem stižené lidi dojíti, spravedlivě živ byl, žádné podezřelé lidi u sebe nepřechovávati a neměl s nimi žádné srozumění pod ztrátou tohoto práva a chalupy se zavazuje."